Cyklistika jako dlouhodobý proces

Cyklistika jako dlouhodobý proces sportovní přípravy

Dlouhodobý proces sportovní přípravy můžeme nazvat jako mnohaletý trénink, který začíná v raném dětském věku a končí v dospělosti, kdy závodník podává nejvyšší výkony. Jako pro každý sport, tak i pro cyklistiku existuje věk, ve kterém jsou dosahovány absolutně nejvyšší výkony. Začátek a délka vrcholového věku závisí na množství faktorů. Ovšem jednoznačně platí, že dětství a mládí je pouze přípravnou etapou pro trénink ve vrcholném věku. Proto má tréninkové proces v každém věkovém období v každé věkové kategorii, odlišné cíle, metody, prostředky a formy rozvoje výkonnosti.

Cílem je také prožitková sféra, pozitivní emoce, které přitahují děti k dané aktivitě mnohem více. Vedeme tak mladé sportovce k posílení vazeb mezi členy skupiny i k posílení zájmu jedince o konkrétní sport. S přibývajícím věkem dítěte se postupně zlepšuje kondice i bez systematického tréninku, mění se poměry končetin, roste svalová hmota, dějí se hormonální změny. Růst mozku, jako orgán centrální nervové soustavy, je v podstatě ukončen již na konci předškolního věku. Po šestém roce je nervový systém dostatečně zralý i pro složitější, koordinačně náročné pohyby.

V dnešní době se věk pro dosahování absolutních výkonů snižuje a to můžeme vidět v profesionálním silničním balíku, kde např. velké Grand Tour či jarní klasiky dokáží vyhrát mladí závodníci. Můžeme v tom vidět některá pozitiva ale i spoustu negativ.

Základní koncepce dlouhodobého tréninku

Zde proti sobě stojí dvě rozdílné koncepce tréninku a přístupu k tréninku především mladých sportovců. Každá z těchto koncepcí má své příznivce a své odpůrce. Jedná se o dva naprosto odlišné názory tréninku dětí, kde v případě rané specializace je při tréninku na děti pohlíženo jako na dospělé a děti se přizpůsobují tréninku. V druhém případě v tréninku odpovídajícímu vývoji je u dětí využívána hravá forma tréninku a na trénink je přihlíženo jako na přípravnou fázi. Základním rozdílem je v obsahu tréninku. Při rané specializace je kladen důraz na okamžitý výkon. V tréninku odpovídajícímu vývoji se jedná spíše o vytvoření co nejlepších předpokladů pro pozdější rozvoj.

Ideální je dosáhnout v celkovém rozvoji sportovců rovnováhy mezi specializovaným tréninkem a všestranným tréninkem. V raném tréninku bychom se především měli zaměřovat na všestranný a všeobecný rozvoj a až postupem času jak se jedinec vyvíjí se začíná upřednostňovat specializovaný trénink.

Raní specializace

Trénink je zaměřen na rychlý nárůst sportovní výkonnosti pomocí specializace. Je vysoká snaha o brzký a rychlý nárůst výkonnosti, o upřednostnění specializace a o jednostranné zatížení. Jak uvádí Zároveň se využívají prostředky a formy, které vedou rychle k cíli.  Významným negativním aspektem vysoce specializovaného tréninku mohou být i určitá zdravotní rizika - oslabení nezatěžovaných svalů a naopak přetěžování svalů zatěžovaných. Často se i se spojením rané specializace hovoří o tzv. syndromu vyhoření. Pokud výkonnost dětí není na úrovni, kterou od něj očekávají trenéři nebo rodiče dochází ke stavu frustrace. Pokud tento stav trvá delší dobu, může dojít až k zanesení nejen na aktivní sportovní kariéru, ale i na sport a pohyb vůbec.

U rané specializace bych ještě rád zmínil, že je označovaná jako negativní a nevhodná a pro vytrvalostní sport to platí dvojnásob. Já osobně s tímto souhlasím, ale spíše v jiné interpretaci. Otázka je jestli je opravdu špatně, že se dítě věnuje cyklistice respektive jízdě na kole už od raného dětství? Je špatné, že 6-ti leté dítě jezdí pravidelně na výlety se svými rodiči nebo se jednou týdně věnují organizované cyklistice? Mnohem důležitější je, aby trénink dětí byl vhodně vedený a měl pozitivní průběh a to se může dít i v raném věku. Tento fakt bohužel mnoho trenérů nerespektuje. Chybná je spíše jednostranně vedená specializace, kterou většinou trenéři aplikují na své svěřence. Důležité je vyvažovat jednostranné zatížení sportem jiného typu. A teď nejde jen o organizovaný sport v týmu ale i o běžný pohyb doma v rodinném kruhu nebo ve škole. Jsem si samozřejmě vědom, že existují sporty ve kterých je raná specializace nutností, ale v cyklistice o tom přesvědčen nejsem. Ve shrnutí není špatně , že se dítě začne v brzkém věku organizovaně věnovat cyklistickému sportu, ale v tomto případě trenér nesmí zapomínat na všestranný rozvoj a na trénink odpovídající vývoji.

Trénink odpovídající vývoji

Koncepce tréninku přiměřeného věku si klade za cíl vytvořit, co možná nejlepší předpoklady pro pozdější rozvoj. Jeho podstatou je vytvoření co nejširší zásobárny pohybů. Pestré zásobárny pohybů je potom dosahováno v tréninku prostřednictvím všeobecné a všestranné přípravy. Motorika se rychle vyvíjí už v předškolním věku. Rozvoj rychlosti (cyklické pohyby) se rozvíjejí už v 9-10 roce života. Hlavním úkolem tréninku dětí a mládeže není co nejvyšší výkon, ale položení základů pro pozdější výkonnost. Dle mého názoru v tréninku dětí je potřeba tolik nevyužívat vědecké postupy a metody jako platí u dospělých závodníků. Takové programy se míjí účinkem a mohou být příčinou přetrénování a zranění. Naopak více by měly být využívány principy všestrannosti (rovnoměrnost, harmonizace) a respektování faktu, že dosahování vrcholné výkonnosti by mělo být v optimálním věku. 

Závěrečné shrnutí

Závěrem bych chtěl k těmto dvou modelům uvést fakt, že rovnováha mezi rysy koncepce rané specializace a mnohostranného tréninku do značné míry závisí na příklonu trenérů k všeobecné kondici, nebo jinými slovy na jejich ochotě věnovat dostatečnou pozornost všeobecné kondici svých sportovců, spíše než se držet převážně specifické kondice. Dle mého názoru není až tak velký problém s ranou specializací v brzkém věku  ale v tréninku by v tomto případě měla zcela jasně převládat příprava nespecifická. Trénink je pouze doplněn o danou specializaci.

Autor: Michal Bednář